Jak jsem i díky Bachovým esencím přešla přes žhavé uhlí

Jak k tomu došlo, že jsem na začátku prázdnin přešla přes žhavé uhlí? A jak k tomu dopomohly i mé milované bachovky. Čtěte dál a vše se dozvíte.

Na začátku prázdnin se v Jindřichovicích pod Smrkem ve Frýdlantském výběžku konal festival Žijící srdce. Už minulý rok jsem na něm měla besedu o Bachových esencích. Letos mě pořadatelé opět pozvali a já pozvání ráda přijala. Minulý rok tam bylo milo.

Pár dnů před festivalem mi přišel program a já zjistila, že v den mé besedy bude večer probíhat rituál přechodu přes žhavé uhlí. Mé srdce zacítilo výzvu, kterou by rádo zdolalo. Před lety jsem si přála absolvovat týdenní pobyt ve tmě a přejít žhavé uhlíky. Ve tmě jsem už byla, ale ty uhlíky mě zatím nezavolaly tak silně, abych se za nimi někam vydala.

Tentokrát mi je Vesmír naservíroval přímo do místa, kde jsem přednášela, jak na zlatém podnose. Říkala jsem si: „Tak Kláro a máš tu, co jsi chtěla. Tak hurá do toho!“ No ale to hurá se po chvíli měnilo na „nevím“, „uvidím“ a začaly vyskakovat i obavy a váhání. Uzavřela jsem si to pro sebe tak, že se rozhodnu v den mé besedy, zda přes uhlíky přejdu nebo ne.

Den D nastal

Dopoledne jsem si zabalila bachovky, knihy o bachovkách, vykládací karty Bachových esencí, užívací lahvičku na ukázku a vyrazila jsem do Jindřichovic na festival. Měla jsem pro zájemce besedu venku v nádherné velké vrbové chýši. Bylo to fajn. Vnímám mé besedy tak, že já inspiruji druhé a oni v mnohém zase mě.

Na besedu přišel pán, který dorazil z Liberce a rozhodl se přijet prý úplně nenadále ten den, když šel po Liberci a zabočil někam, kam normálně nikdy předtím nešel, a objevil tam plakátek s upoutávkou na festival. Řekl nám: „Vždycky, když poslechnu takové nečekané volání, něco mi to přinese.“

Po jeho slovech se začal opět zesilovat hlas mého volání a odpověděla jsem mu: „A víte, že se tady dnes večer bude přecházet přes žhavé uhlí?“ A to už jsem cítila, jak mě to tím směrem táhne tak silně, že už nejspíš není vyhnutí, ale stále jsem nebyla rozhodnutá.

V průběhu besedy jsme si všichni vytáhli kartičku s Bachovou esencí, jejíž téma by se nás i celé skupiny teď mohlo týkat. Já si vytáhla kartu s esencí Scleranthus (chmerek). Chmerek pomáhá rozhodnout se, když člověk váhá mezi dvěma možnostmi. Jak aktuální! Jít přes žhavé uhlíky nebo nejít přes žhavé uhlíky?

Má beseda skončila po poledni a rituál se žhavým uhlím měl začít v šest večer. Šla jsem si popovídat s ostatními účastníky festivalu a projít se. Řekla jsem si, že buď na uhlíky dorazím nebo nedorazím. Když se začala blížit šestá, hlava tak nějak stále pochybovala, ale tah touhy srdce rituál absolvovat byl tak silný, že se nedalo jít proti němu.

Rituál začíná

Dorazila jsem. Už to plyne a jsem toho součástí. My ženy připravujeme cestičku, na kterou se nasype žhavé uhlí k přechodu. Vytrháváme na ní trávu tak, aby byla úplně kraťoučká. Další ženy zdobí okolí ohniště květinami. Muži sekají dřevo na oheň a staví hranici. Kdo chce, povídá si v kroužku s mužem, který rituál vede. Schodou okolností ho znám z doby, kdy jsem žila v Praze.

Některé věty, které zazní, jsou pro mě inspirujícím připomenutím toho, co v hloubi duše vím a cítím, a přišla jsem si to sem oživit a ukotvit. Nejdůležitější je se rozhodnout a držet záměr. Pevně se soustředit na to, co chci docílit a proč to chci. Dnes tu chci přejít žhavé uhlí, postavit se čelem svému strachu a překonat ho.

Je vlastně tak úlevné, že o ničem jiném není potřeba dumat. Není potřeba zabývat se jinými rozptylujícími myšlenkami, které mě od záměru odvádějí.

Tak držím záměr. Když přijdou myšlenky, abych se na to vykašlala a řekla, že jdu domů, vracím se k záměru. Když přijde strach, že si spálím nohy, vracím se k záměru. Když mi začne být nepříjemné, že mi je horko a jsem upocená, vracím se k záměru. Když se začnu zabývat tím, že to bude trapas, když nakonec uhlíky nepřejdu, vracím se k záměru.

Vzpomínám si na slova Joa Dispenzy, který mě inspiruje: „Když chceš něčeho dosáhnout, představ si, jak se budeš cítit, až se to stane. Co přesně budeš cítit? Představ si to a navoď si ty pocity už teď, jako by se to už stalo.“ Ptám se sama sebe“ „Jak se budeš cítit, Kláro, až ty uhlíky přejdeš? Přichází ke mně pocit vděčnosti. Ano, budu cítit obrovsky vděk v srdci za to, že jsem to zvládla, překonala jsem strach a mohla být součástí rituálu s tolika báječnými lidmi.

A je to tady! Po tanci a zpěvu za zvuku bubnů kolem ohně jsou už žhavé uhlíky na cestičce, kterou jsme se ženami připravily. Jako první přejde muž, který celý rituál vede. Za ním jdou další. Ozývají se výkřiky vděku a nadšení z toho, že to zvládli. Jsem také mezi prvními. Za chvíli budu na řadě.

Je to zvláštní. Koukám na tu žhavou cestu a necítím žádný strach. Vím, že přejdu. Stále držím záměr. A už jsem na řadě a jdu. Na konci cesty trochu zaváhám a odchýlím pozornost od záměru. V ten moment se má pravá noha lehounce zaboří do uhlíků a pocítím drobné pálení.

Na jednou stojím na studené trávě. Aha, už jsem to přešla!!! Wauu!!! Jakoby se zastavil čas a já cítím obrovský vděk ve svém srdci, za to že jsem to zvládla, překonala jsem strach a mohla toho být s tolika báječnými lidmi součástí.

Mlčky nehybně stojím s dlaněmi složenými uprostřed mé hrudi, cítím bít své srdce jako zvon a slyším jeho tlukot tak, jak jsem ho snad ještě nikdy neslyšela. Na pravé noze mám drobnou spálenou tečku, která vůbec nebolí, jako připomenutí toho, že zakolísání a odchýlení se od záměru má svoje důsledky. Ta tečka je jedním z mnoha darů, které si odnáším.

Děkuji za tu zkušenost.

Přeji Vám, ať je Vám na duši dobře. Pokud není, Bachovy květové esence Vám mohou dodat energii potřebnou k tomu, abyste se cítili lépe.

Opatrujte se a užívejte si maličkostí.

Klára

Nabídku mých služeb najdete zde>>>

Mám pro vás e-Booky ZDARMA: eBook zdarma 1>>> eBook zdarma 2>>> eBook zdarma 3>>>

Reference od mých klientů vkládám sem>>>

Můj příběh o setkání s Bachovými esencemi, které mi změnilo život, jsem pro vás napsala tady>>>